Flash required

Texty

1. Hledám každý den
2. Poezií strun
3. Jít a Uniknout
4. Asi tě ztrácím
5. Odpusť Matko Země
6. Ten den
7. Stále věřit
8. Maruškám
9. Jen Jeden
10. Nanebevzatá
11. Chvála smířeného srdce
12. Proveď temnotou

I love Koleso:-)

1. Hledám každý den

Každý den hledám štěstí své na zemi
každý den se budím, ze zlých snů zdá se mi.
Ztracený v myšlenkách a věcech kolem povrchních
srdce mám otupělé ze všech těch zpráv negativních.

Nemám směr, nemám cíl, dny plynou
nechám se vláčet, nevím kam.
Duše má zmatená, co jsem zasel, tím je teď úrodná pustina.

Nehledám, jenom čekám až přijde, lepší čas
displejem hledím nikam, dělám, že nevím, mír má být nejdřív v nás.
Vždyť jsem věděl, že čeká každého rána, až zašeptám: Toužím, Bože, tak utiš mne.
Kdysi jsem věděl, že On jediný může dát smysl a směr.

Nemám směr, nemám cíl, dny plynou
nechám se vláčet, nevím kam.
Duše má zmatená, co jsem zasel, tím je teď úrodná pustina.

Takový je osud duší stvořených pro ráj
vhozených v nádherný, ale drsný svět.
Takový je osud lidí, co čekají, že moudrost se jim sama vrátí zpět,
že štěstí se jim samo vrátí zpět.

Nemám směr, nemám cíl, dny plynou
nechám se vláčet, nevím kam.
Duše má zmatená, co jsem zasel, tím je teď úrodná pustina.

Každý den hledám štěstí své na zemi
duše má v Jeho náruč spěchá ve svých snech, zdá se mi.

Evelyna loves Koleso:-)

2.Poezií strun

A poezii strun všedních vlasů,
omotávám kolem tvých
neskutečných pasů.
Buď navždy má, neskutečná,
jediná a já do hry dám vše čím jsem.

Na pochybách strávím dlouhý let,
už ani nevím jestli chtít spadnout
anebo doletět, když ziskuchtivě
ruletou rotují všichni roztoužení
a já jen hádám a věštím.

Jak daleko se dokutálí náš svět
a zda náruč s náručí jde navždy spojit.

Když první tělo je prokletím
vždy opuštěno první
já naposled se proletím
celým tvým prostorem nekonečným.
Když první tělo je prokletím…
opuštěno první
já naposled se proletím…
celým tvým prostorem, nekonečným.
když první tělo je prokletím… já naposled
se proletím nekonečnem.

To vše když dál, dál, dál střídá odliv a příliv,
tebe vůbec nezajímá, že hořím.
To vše když dál… navzdory všem svým vesmírům
plánuju, že ti to jednou povím, povím, povím.

Vše když dál, dál, dál tuze toužím
Platóny vdát a Filosofie ženit.
Vše když dál… chci ženě ve hruď dát
co jen kdy může mít a nechce už nikdy změnit.

Já dám, dám, dám
Do(ve) snu tě dám…
Vdám, vdám, vdám
Já vdám…
A nepustím.

Dál poezii strun rozeznívám
a dál pouze kolem pasů tvých
myšlenky omotávám.
Jsi vysněný sen, v který už nevěřím,
Jak dlouho ještě potrvá než dohořím.
Já dal, dal, do hry dal,
vše čím jsem byl…

A dál… čekám, když sázka trvá a trvá. Dál… dál…

Everyone loves Koleso:-)

3. Jít a uniknout

Já, já jen bych chtěl do tvého světla proniknout
uniknout všem pomíjívým krásám.
Já, já jen bych chtěl všechnu zlobu odmítnout
na cestě k pramenům přátelství vázat.

Viděl jsem nejčernější mraky plakat
viděl jsem ledové kry celé tát
opilý vítr v širých údolích tápat
zuřivostí zmítaný ostnatý drát
viděl jsem teroristy život krájet
i zoufalé sněhuláky v krvi stát
červeného havrana v uchu sedět
v prázdnotě prázdnot tolikrát.

Já, já jen bych chtěl do tvého míru proniknout
uniknout všem zraňujícím krásám.
Já, já jen bych chtěl všechnu špínu odmítnout
na cestě k pramenům přátelství vázat.

Pro beznaděje těžkých závislostí volám toužím
v bezvládných horečkách je vůle moje.
Jsem zcela polapen úplně cele oddán v pasti
všem lidským slabostem slouží stroje v dětské kůži.

Běloskvoucí výhní v zemi se zrodit
v desíti větách svůj život ukrýt
měsíční boty v písek tiše klást
to jediné srdce najít
ještě se mi nechce tady s tím skončit
jen jenom proto za co stojí zemřít
nevzdám a nedám se ničím z toho svinstva tady v této zemi zmást
proč je tak těžké
dobro za zlé vrátit?

Já přesto bych chtěl do tvého světla jednou jít, uniknout bídám a zbraním zítřka
já – doufám i ty – že bys chtěl schovat se v pramenu blízko pod nebem
až budou ďáblové prskat.

A nám, poutníkům na cestu požehnej
a za nás oroduj
až strážci budou zmírat.

A nám, poutníkům na cestu požehnej
a za nás oroduj
až naše víra bude zmírat.

Everyone loves Koleso:-)

4. Asi tě ztrácím

Asi tě ztrácím
asi jsem slabý
asi jsem hloupý
pouštím se z dlaní.

Asi tě ztrácím
Všechno co jsem kdy byl
všechno, co jsem kdy věděl,
nic z toho mi není schopno říct, jak nás zachránit.
Ó… .má duše má i tvou, duši tvou
tvá duše tvá i mou
duše mé: „Kdo vám rozumí?“

Těžce tě ztrácím
i když volám k nebesům
důtku shůry doufám unesu
stejně tě ztratím.

Byl jsem přítel,
tak rád jsem tě objímal,
špatný přítel
tak blízko ve tvé náruči.

Srdce s pláčem ve tmě běží
rozum – plytká voda- neví,
na dně duše volá-volá-volá
zoufale tam dole
v jednom hořkém kole
takhle si zoufá zezdola.

Asi tě ztrácím
bezmocně čekám
bojím se i tvůj malý krok udělat.

Asi tě ztrácím
a nový den, čerstvý nádech, další šance, větší nadhled
jdi dál, chtěj víc, nepřestaň pravdu hledat
Chtěj víc, bez dilemat a kýčů
pravdu, lásku, chtěj víc.

A když ji ztratím,
tak tebe Bože prosím:
Provázej nás po svých cestách,
s námi buď.
Provázej nás po svých cestách,
s námi buď.
Provázej nás po svých cestách
žehnej nám a s námi buď.

A když ztrácíš to, cos měl tak rád
a ptáš se proč
zůstaň v naději stát, milovat.

A když to bolí, máš bolestí dovršení
a když tě bolí, celý život bolí, On to promění jen věř.
A když bolí to, tolik to bolí, ty Pane proměň, vždyť můžeš cokoli,
ty to proměň.

Everyone loves Koleso:-)

5. Odpusť, Matko Země

Jak jsem kdysi žil, co všechno udělal
všechny viny mé
v nocích bezesných
před očima mi plynou.
Všechna svědomí do něj vplouvají
a On umírá znova.

Za mnou jen seznam jmen žen, co jsem jim ublížil
na mne křičí, vinen, volá.
Já pátrám v pamětech
ve všech mých alibi
dám obhajobám svědectví nová.

Co jsem udělal
co jsem učinil
tak mi řekni
a dej mi ještě šanci.
Co jsem udělal
co jsem učinil
tak mi řekni.

Všechny viny mé někde uvnitř ukryté, prosí,
všechna pouta se zlým zlom.
Prosím odpusť vinu mou,
viny lidstva spáchané,
tak nás osvoboď, tak už pojď!

Matko země
tví lidé sobě ztracení
každý výstřel slyšíš, války mučení
tuny špíny, co vypouští nosíš
tvé slzy padají z nebeské rosy.

Tak nám odpusť ty zástupy dětí
děti hladem týrané
odpusť otcům dcery znásilněné
odpusť synům, matkám, vojákům
a moje sobectví.

Matko země tví lidé chodí po tobě
kolik hrůz ještě mají v zásobě
kolik zášti, co vypouští nosíš,
tvé slzy padají z nebeské rosy.

Musím v tebe věřit Bože, abych se nestyděl, že jsem člověk
Tobě věřit, Bože musím, abych se nestyděl, že jsem.

Kolik odstínů má lidské zoufalství, bolest
tolik odstínů má na svém plátně život.
Kolik odstínů má ve svých barvách štěstí
tolik odstínů má na svém štětci bolest.

Bolest je součást lidského života
jediné místo úniku je nahoře
bolesti se člověk nikdy nevyhne
i když ji uniká stejně ho dostihne
a jediné místo je
jediné místo je nahoře nebe.

V nocích bezesných mé srdce povídá:
Lepší lidé jsou, proč nejsi taky?

Co jsem udělal, co jsem učinil
tak mi řekni
a dej mi ještě šanci.
Co jsem udělal, co jsem učinil
tak nám řekni…

Jak jsem kdysi žil
co všechno udělal
v tom nechci chybovat znova.

Everyone loves Koleso:-)

6. Ten den

Jednou přijde den,
kdy krása spasí svět
svátečně naladěn a oděn
slepý touží uvidět
ten den.

Až přijde ten čas
lidé ucítí síly
ve svých tepnách zas
jež tak dlouho dusili.
Ten den, kdy krása spasí svět.

Země je možná docela malilinkatě malá
ani sem nevejde ta velililikánská láska.
Duše lidí zatím jsou malé
po okraj tak plné, že praskají ve švech stále.

Proto měří prostor našich duší,
všechny sčítá, nikdy neodčítá zpět.
Až celý objem bude, jak se sluší
a patří,
že sem vleze celá krása, no tak spasí svět!
Ten den, kdy krása…

Beru vaše duše hladím a sčítám
a ukládám na dně moří.
I když moje pohlazení otepluje vodu
hladiny nestoupají kvůli tání ledu,
ale těm duším, kvůli kterým hořím
a sice těm duším, které v moře nořím
a sice těm duším pro které hořím.

Až jich nasčítám tolik, že zaplní svět
pak sem krása veliká může vlézt.

Jsem Vodník megaloman, ten největší ze všech
hrníčků hafo mám v sadách po stech,
svůj úlovek si zakládám v rodinných albech
a že často dělám sám, dám si oddech
(počkej, kámo, jakej oddech?)
no přece
Mou nejmilejší zavolám
sraz v teplých proudech
na hladinu vyplujem do bouří křičíme:
„Výdech a nádech, výdech a nádech
tak co je? Co je? Co je, lidi, co je?
Slyšíš, jak bouříme, já a moje
já a moje já a moje
bouříme
já a moje sladkovodní Venuše
vás lidi prosíme: zvětšte své duše!“
Ať už přijde den, kdy krása spasí svět.
Ať už přijde den, kdy krása…

Taky skládám srdce k srdci na dně moře,
a pomalu tlačím oceán vzhůru.
Až jednou naskládám správný počet,
teprv budu šťastný
sešlu Boží kůru.

A moře
se vylijou
smyjou
věčnou špínu.
Stvoří bílé místo
pro Královnu míru.

To je to moře
uvnitř mého srdce,
které když se vylije
umyje mi ruce
proč jen ta zrada,
kterou nosím v sobě,
proč se pořád vrací
měla umřít v Tobě.
Ty jsi ta řeka, na kterou čekám
pravá soli Božská
před Tebou smekám.

.. pro Královnu míru..
Ten den kdy krása,
ten den, kdy příjde krása,
ten den, kdy krása
ten den, kdy příjde krása,
ten den, kdy krása
spasí svět.

Everyone loves Koleso:-)

7. Stále věřit

Na pokraji všednosti,
na pokraji vědění,
tuším za tou marností,
Boží vzkříšení.

Z bolů a radosti noci
dějiny hrobů naplnil,
celý svůj odmítám temné moci
a přijímám se v tichosti, všechny bytosti.

Stále být víc než tam
zde, tady a teď,
stále vidět všude dar
ne iluzí jed,
stále toužit obejmout svou naději,
dále stoupat k Tobě blíž, pevněji.

Stále věřit, že jsi náš Spasitel
stále doufat, že nás máš.
Stále věřit ve smysl dýchání,
stále vnímat smyslnost vzývání.

Sílu dej nepadnout daleko slibům,
od nadějí na pokraji zůstat blízko rytmům
jež srdcem znějí.

Stále věřit, že jsi náš,
srdcem tušit, že nás máš,
nikdy nesmýt Tvoji Tvář,
navždy zapal svatozář.

Za tou marností Boží vzkříšení…

Stále věřím, že jsi náš,
srdcem tuším, že nás máš,
nikdy neskryj svoji Tvář,
navždy zapal v lidech zář.

Maruškám

Byla moje, moje nejsladší myšlenka,
Já byl její, její nejtvrdší, pevné lásky zrnka.
Nutí mě zpívat, nutí mě žít,
díky Bohu, jsem celý i díky jí.

Anděl růžový, křídla rozpřáhlá, střemhlav opouští
náruč na nebesích. Brány otvírá, mříže proráží
k poustevnám opuštěným… v údolí smutných rán
svítání křísí.

Byla moje, moje nejsladší modlitba,
já byl její, její nejtvrdší srdce, hádanka pro oba.

Nutí mě zpívat, nutí mě žít,
Díky Bohu, jsem celý i díky jí.

Anděl růžový, křídla rozpřáhlá, střemhlav opouští
náruč na nebesích. Brány otvírá, mříže proráží
k poustevnám opuštěným… v údolí smutných rán
svítání křísí.

Duchu Boží, sestup k nám… Spiritus Veni Sancte,
lásce žehnej, všem obavám… Spiritus Veni Sancte.
Duchu Boží, sestup k nám, srdce očisťuj, duši naplňuj
svojí láskou Maruškám.
I všem dívkám, hlavně těm nešťastným.

Ať jsou Tvou nejsladší modlitbou, Ať jsou Tvou největší oslavou !
Nutí zpívat, nutí žít, Boha chválit a děkovat navěky.

Andělé růžoví, křídla rozpřáhlá, střemhlav opouští náruč
na nebesích. Brány otvírají, mříže proráží
K poustevnám opuštěným…
V údolí smutných rán, ať svítání vzkřísí.

Duchu Boží, sestup k nám, lásce žehnej,
všem obavám.
Duchu Boží, sestup k nám, srdce očisťuj, duši naplňuj svojí
láskou, Maruškám.
I všem dívkám, hlavně těm nešťastným.

Everyone loves Koleso:-)

9. Jen jeden

A dny plynou pořád stejné nebo jiné
tak jiné, ale stejné.
Tolik písní z úst tisíců, jsou různé
tak různé, ale stejné.

Jen jeden, jen jeden, jen jeden je stejný.

Kolik pohledů z kolika očí
tak jiných, celých jiných, ale stejných.

Tolik mrtvých, černých, bílých, tak různých
v různých krajích, ale stejných.

Nekonečná lidská touha, nekonečná je i bída, nekonečný pocit chtění.
Něco víc vždy chtít svírat, něco víc za každou cenu, něco víc až do zbláznění.
Tak dokola stočená je shodnost lidských přání
jak absurdní je tlukot srdce
když tak blízký i vzdálený je mír.

Klidně vzlykám
dávno vím
dnešek byl dnem míru prý.

Klidně vzlykej, dávno to víš,
dnešek byl dnem míru prý.

A dny plynou
v našich srdcích
když mír není
on není
ani venku není.

Jen jeden, jen jeden
jen jeden je doopravdy stejný
on je stejný včera byl a bude
zase zítra
jinak by zradil
a to on nezná.

A dny plynou v našich srdcích jednou přijde
i do nich přijde
všechno bude jiné.

Everyone loves Koleso:-)

10. Nanebevzatá

Královno, nanebevzatá, Synem svým
jej chválíme, prosíme, přimluv se za nás.

Královno, nanebevzatá, Synem svým
jej chválíme, prosíme, přimluv se za nás
ať zbaví nás vin.

Mocná jsi přímluvkyně,
Ježíš Tě korunoval v nebi abys vládla míru.
Mocná jsi přímluvkyně,
Ježíš Tě korunoval v nebi abys vládla kráse.

Královno korunovaná Synem svým
jej chválíme, prosíme přimluv se za nás.

Královno korunovaná Synem svým
jej chválíme, prosíme, přimluv se za nás
ať zbaví nás vin.

Mocná naše přímluvkyně
přimlouvej se za nás
ať jsme tvé dobré děti.
Mocná naše přímluvkyně
k Ježíši nás přiveď ať sejdeme se v nebi.

Královno, korunovaná, Synem svým
jej chválíme prosíme přimluv se za nás.

Královno, korunovaná, Synem svým
jej chválíme prosíme přimluv se za nás
ať zbaví nás vin.

Everyone loves Koleso:-)

11. Chvála smířeného srdce

Chvála Tobě, Pane,
za Tvůj kříž a Tvou krev.
Chvála Tobě, Bože, za lásku beroucí dech.

Chvála Tobě, Kriste, za tvůj kříž a tvou krev
chvála Tobě, Otče, za lásku beroucí dech.

Tak už přijď
se svým Duchem naplň nás.
Tak už přijď a naše srdce probuď zas.

Chvála Tobě, Pane, za Tvůj kříž a Tvou krev,
chvála Tobě, Bože, za lásku beroucí dech.
Chvála Tobě, Kriste, za Tvůj kříž a Tvou krev
chvála Tobě, Bože, Otče, za Jeho lásku beroucí dech.

Tak už přijď
a svůj oheň zapal sám.
Znova přijď a jeho dary rozděl nám.
Vždyť Tvoje nebe, Tvoji svatí,
jejich divy kvůli Tobě a Ty v nich.
Vždyť Tvoje náruč Božích dětí,
Tvoje odpuštění pro můj hřích,
vždyť v každé slze a v každém pláči, Ty jediný musíš být,
abys mohl tu slanou vodu ve víno slávy proměnit.

Alelujá… Aleluja. Ať navěky zní …

Spása, skrytá růže jemně voní v nocích i dnech,
svatá, vzácná víra prostě vzkvétá z rudých dřev.
2. hlas: Tak už přijď /díky Tobě, Kriste, za Tvůj kříž a Tvou krev
2. hlas: Znova přijď/ díky dobrý, Bože, Otče, za tvou lásku beroucí dech.

Vždyť Tvoje nebe, Tvoji svatí,
jejich divy kvůli Tobě a Ty v nich.
Vždyť Tvoje náruč Božích dětí,
Tvoje odpuštění pro můj hřích,
vždyť v každé slze a v každém pláči, Ty jediný musíš být,
aby život směl mit smysl,
abys mohl na živou krásu, na svou milost, všechnu bolest, na náš úsměv obrátit,
abys mohl tu slanou vodu ve víno slávy proměnit.

Alelujá…ať navěky zní.

Prosím, Tebe, Pane, pro Tvůj kříž, pro Tvou krev.
Prosím, Tebe, Bože, pro lásku beroucí.

Everyone loves Koleso:-)

12. Proveď temnotou

Ty, který přicházíš ze světla
proveď nás tou temnotou.
Ty, který máš v rukou moc
dej nám kus pravdy zahlédnout.
Vše, co nás kdy svázalo,roztínej a obnovuj
vše, co nás kdy zranilo, uzdravuj a naplň.

Ty, který přicházíš ze světla
proveď nás tou temnotou.
Ty, který máš v rukou moc,
dej nám kus pravdy zahlédnout.

Neboť jsem plný všech relativních dní
jsem plný postmoderních snění
jsem plný konzumních lenošení
jsem tak plný, prázdný a unavený.

Jsem prázdný jako beznaděj
jsem prázdný jako to slovo
jsem prázdný jako vesmír sám
bez tebe jsem jen prázdný prostor.
Smysl mu dává jen vášeň tvá.

V srdci každého z nás je místo,
které zkoušíme plnit všemožným
ale zaplní ho jenom Bůh.
V srdci samého Boha je místo,
které může zaplnit jen jeden člověk
a tím jsi ty.
Tak vyjdi už z té temnoty
a šáhni po Planoucím,
tak vyjdi ze své nicoty
a poznej, kým pro Něj jsi.

Ty, který máš v rukou moc
dej nám kus Pravdy zahlédnout.

Nejvyšší je vznešený
nikdo jiný nemůže být
zná uvnitř i místa nejtišší.
Nejvyšší prostě jest,
nikdo jiný nemůže být
zná uvnitř i místa nejzvrhlejší.

On jediný má v rukou svých
to co jsi
a kým máš být.
Ve výhni blízkosti ucítíš,
co je štěstí a kam za ním jít.

Ty, který máš v rukou moc,
dej nám kus Pravdy zahlédnout.
Ty který máš v rukou tak moc,
dej nám kus Pravdy zahlédnout.

Copyright © 2010 Jan Ko Var | Všechna práva vyhrazena. | Log in